Odlet

Než se dokopu dopsat články jak to šlo v matchingu a jak jsem se do Ameriky vůbec dostala bude chvíli trvat, jakmile budu mít čas u rodiny tak si k tomu sednu. Lituju, že jsem si mezi prací nenašla čas psát průběžně. Nicméně, tohle je poslední článek z ČR. Je 23:45 a já tady sedím, píšu článek u téměř uklizeného stolu, po posledním hektickém týdnu. Uteklo to jako voda a než jsem se nadála, na vše zbyl už jeden jediný den. 

Balení byla hrůza!!! Vzhledem k množství oblečení v mojí skříni jsem čekala, že se vejdu do 23 kg.. omyl a potřebovala bych kufr ještě jeden. Celý den jsem balila, přítel mě musel popostrkovat a nutit do dalších věcí... no co vám budu povídat, opravdu se mi balit nechtělo. Nekonečný převažování, vyndavání, přendavání, kompletování outfitů....

Neberte si nic!!! Fakt, radši si ušetřete víc peněz a kupte to tam, tohle balení je na palici.

 Plánovala jsem si vzít kozačky a kabelku do kufru a stejně se to tam nedá vejít. Nakonec jsem se rozhodla vzít opravdu jen to nej a hlavně kraťasy, abych mohla s děckama chodit ven první týdny než s holkama vyrazíme do outletů. Takže zdárně mam sbaleno 23 kg velkého kufru a 11 kg příručáku (budu se modlit, abych to na letišti ukecala a aby mi ho hlavně moc nevážili!!!). Letím se Swiss a let bude trvat 12 hodin.

Tenhle týden jsem se musela rozloučit samozřejmě i s kamarády, což neproběhlo tedy uplně jak jsem plánovala... i tak to bylo dost. Rozloučila jsem se taky s oblečením, pokojem a v neposlední řadě gelovýma nehtama.. :/ Což po těch 10 měsících šlo docela těžko. A hlavně zítra ráno mě čeká loučení s přítelem a maminou, což už jsem obrečela teď, když mi miláček ukazoval jak mam něco nastavit na stránce... kdo mi tam bude radit?! No nic...

Ukládám se teda ke spánku, budu doufat, že letadlo doletí jak má a nikde to nespadne a bude let bez turbulencí. Napíšu článek až dorazím do USA :))))

Jak to vše začalo...

Jak to všechno začalo?
Jednoduše. Nebo vlastně možná i složitě. Vždycky jsem si přála se do Ameriky dostat na delší čas, půl rok nebo rok. Usilovala jsem o rok na střední, ale díky rodinným situacím se nikdy nedalo našetřit tolik peněz, abych mohla strávit rok na americké střední škole.
Rok se s rokem sešel a já jsem odmaturovala na ekonomce a dál jsem se rozhodla jít na obor Politologie na Západočeské univerzitě v Plzni, druhý obor Mezinárodní vztahy. I když jsem se snažila ze všech sil, na MV-BAS mi nebylo přáno a dostala jsem se na politologii... když jsem tenkrát čekala na Den D a na výsledky příjmaček, hledala jsem si detaily ohledně aupair programu v Anglii a USA. Pro uklidnění skvělé rozptýlení. Už tenkrát jsem začala trošku litovat, že jsem se nakonec nerozhodla místo VŠ jít do něčeho takového a strávit v zahraničí rok, dva a pak pokračovat na VŠ.
Nicméně osud tomu chtěl a já jsem se dostala na VŠ, prázdniny strávila cvičením užíváním a prací, dala jsem se zpět dohromady s přítelem a v září nastoupila na VŠ. Pracovala jsem v obchodě Orsay na úvazek 30/hod týdně, což při naší otevírací době znamenalo 3x12hod směna. Zůstaly mi tedy 4 dny v týdnu na školu. Nějak se to zvládat dalo.
Po prvním měsíci, pamatuju si to přesně, 28.10 v úterý jsem zaspala další nezajímavou přednášku a ta škola mě totálně vyčerpávala. Chování profesorů a doktorandů. První seminární práci na 10 stran jsem měla odevzdat za 14 dní od nástupu do školy, na téma, které jsem nikdy neslyšela a nikdy neviděla. Když jsem se sekla, tak nezájem. Obor celkově "veledůležitý", samý dějepis a žádné jazyky. Jelikož jsem si tak nějak utřídila, že vlastně ekonomika je obor, který mě baví a hlavně jsem zjistila, že využití zmiňované politologie je nula nic, rozhodla jsem se se školou seknout.
A tak přišlo rozhodování, jak dál a co dál, jestli podat přihlášku na jinou VŠ a nějak to tady doklepat, pracovat a pak jít jinam...  a tak jsem se probudila a prostě jsem věděla, že si chci splnit sen a procestovat USA, strávit tam rok života a vrátit se pak studovat a nebo kam mě vítr zavane.
A tak začala dlouhá cesta....