pondělí 29. prosince 2014

Vánoční týden

Všechno dělat hned. To bude rozhodně mé nové moto do roku 2015. Po tomto týdnu si říkám, co tu vlastně ještě dělám a jak dlouho se sebou nechám takhle zacházet.

Abych začala popořadě, chtěla bych se s Vámi podělit o můj osobní zážitek z letošních, tak často opěvovaných amerických svátků vánočních.

Jestli jsem si něco odnesla z minulého rematche, tak to, že může být vlastně ještě hůř. Jenže risk je zisk a nebo taky nic. Dopředu bohužel tady u toho pobytu nemůžete vědět naprosto nic. Jediné co je tak pravdivé v popisu rodiny a co nezklame jsou věky dětí a jejich adresa. Vše ostatní může a neob nemusí být pravda. Tak abych se tedy dostala k těm Vánocům.

V poslední adventní neděli jsme s Miškou chtěly jet do Richmondu, hlavního města Virginie cca 160 km od nás. Bohužel nám plán nevyšel, nebylo auto.  Rozhodly jsme se tedy jet na Great Falls, park s vodopády na stranu do Marylandu. Moc krásná příroda, musím z toho sestříhat konečně GoPro video. Cestou zpět, zrovna někde na dálnici I-495, cestou do šílenství v Tysons corner mall mi došla sms od mojí HM (host matka) "BTW: Chtěla bych se ujistit,že víš, že nemáš utrácet své peníze za dárky pro nikoho z nás." V neděli před svátky, kdy já jsem dárky pro děti měla nakoupené už přes 14 dní a pro ně vymyšlené. Sms mě dost vykolejila, nevěděla jsem moc co si o tom myslet. Dle pravidel programu má být aupair člen rodiny a nepamatuji se, že by mi kdy někdo z rodiny řekl, že jim nemám kupovat dárky. Trošku mě to mrzelo, protože to vypadalo, že asi tedy nic nedostanu. No sms jsem přešla a jely jsme do Tysons. Tam masakr, všechny parkovací garáže hlásily FULL. Strašně se mi tady líbí, že když vjedete do garáže tak máte nad každým parkovacím místem světýlko, které je zelené a nebo červené, podle toho zda je volno nebo ne :) Strašně to šetří benzín, jelikož se kouknete z uličky na celou řadu v garáži a vidíte, zda svítí někde zelená. Jezdily jsme snad 15 minut křížem krážem než jsme konečně někde zaparkovaly. V mallu jsme se doslova prodírali jako šílenci davy, všude vše vykoupené a lidi samozřejmě bláznili s nákupy. Nebylo to nicméně nic extra, dalo by se to přirovnat k šílenství v Olympii a Plaze až na ten rozdíl, že Tysons je asi tak 6x větší (pro zajímavost, 7. největší mall v Americe :)) Přežily jsme a daly jsme si dortík a chleby ve francouzské kavárně La Madeline.

Druhý den v pondělí jsem děti odvedla na zastávku autobusu a šla jsem domů uklidit a klasika. Do kuchyně za mnou přišla HM a začala se mě vyptávat, kolik jsem utratila a dárky pro děti a co pro ně mám. Kdyžjsem jí odpověděla, vytáhla z peněženky 20dolarů a snažila se mi je vnutit, že jsem tu jen na omezenou dobu a tak nemam utrácet. Cítila jsem se strašně trapně a samozřejmě jsem si peníze nevzala, protože já jsem to dětem chtěla koupit a těsila jsem se na to, až jim dárky dám. Strašně zvláštní chování a to mě celkem utvrdilo v tom, že pravděpodobně asi nic nedostanu. No, to krásně začal vánoční týden. Když teda pominu fakt, že v neděli kluk domu přinesl vši haha.

Nicméně dva předvánoční dny klasika, dojedla jsem cukroví z čech, poklidila jsem a zabalila pár dárků. Skype s mamkou, s tátou a jen tak jsem chillovala,  Odpoeldne jsem se pak byla podívat na vánoční světla, všude nádhera. Celkově to se mi tady na americe líbí, jak to tady mají krásně nazdobené vše. :)

Christmas Eve
Štědrý den! Tady v Americe je 24. úplně běžný pracovní den. Obchody mají otevřeno do 6 a tak i moji rodiče šli do práce, resp. na půl den. Můj schedule měl být práce od 7:30 do 1:30 s tím, že děti se probudí a pohodička, upečeme sušenky pro Santu, ozdobíme, vyrobíme vločky a koukneme na vánoční film. Hned z ránka klasika děti protivné jak dvě půlky a že cookies jsou stupid, všechno je o ničem apod. Ruka už mi svrběla hned. Udělala jsem oběd a šla jsem si připravit bramborový salát. Ve 2 hodiny jsem si už říkala, kde jsou, protože jsem měla domluvený skype s tátou a s Danuškou do Anglie. Přišla mi sms, že se omlouvají, že otci odtahli auto a oni ještě potřebujou do dvou obchodaků. a že budou "little late". Z celého little late se téměř bez omluvy staly 4 hodiny a já jsem tak skypovala s Danuš a dělala u toho bramborový salát v pracovní době, zatímco jsem klukovi brala baseballovou pálku a golfovou hůl, kterou chtěl rozmlátit sestře dveře, jelikož se zamka a předtim mu schválně přivřela hlavu do dveří. Když matka přišla domu, byla jsem šíleně smutná a naštvaná, protože jsem musela zrušit všechny vánoční kafe a plány, protože oni si "nakupovali" a přišli až v 5:30.  Respekt vůči mně absolutně nic. Nevečeřela jsem s nimi, protože děti dělaly šílené scény a mě se na to už nechtělo koukat. Všechno všude zavřelo v 6 tak jsem šla nakonc koukat na filmy a spát.  Večer jsem ještě s malým šla do obýváku připravit pro Santu cookies a 9 mrkví pro soby. Mezitím mi otec vyhodil jednu minutu rozjedený chleba co jsem měla k večeři. Už jsem neměla slov a radši jsem šla do postele. Koukla jsem se na film o otrokářství (no, výborná volba na noc :D) a usnula jsem než přišel Santa. Co mně hodně zklamalo je, že hlavně tradiční ponožky otec letos vůbec nepověsil a hlavně na mě se v tomto ohledu zapomnělo už úplně. A to bez rodiny tady fakt zamrzí.

Christmas Day
Hned z rána mě tak napůl probudil děcký jekot. Koukla jsem se na telefon a bylo nějakých 7:30 s tím, že jsem si řekla, že asi Santa přišel ale nějak jsem usnula zas dál a doufala jsem, že mě třeba přijdou probudit až budou dárky rozbalovat. Nikdo mi den předem totiž nic neřekl. No, nestalo se. U stromečku totiž na mě nečekalo nic a tak nikdo neměl potřebu své aupair dojít říct, že se má účastnit rodinného rozbalování a veselí. Skypovala jsem tedy s mamkou, s kamarádkou a ještě jsem koukala na instagram a podobně. Strach a stres z toho, že opravdu nedostanu nic a ještě jsem jim uplně ukradená mě uplně zkameněl a tak jsem šla leda do koupelny a z myšlenky, že půjdu nahoru byť jen na snídani mi bylo na zvracení. Tak jsem posnídala octové pringles v pokoji a nakonec jsem se domluvila s mojí Miškou, že se půjdeme projít, jelikož bylo venku naprosto nádherně. To bylo 1:30 a to vám říkám, že do té doby se za mnou nikdo ani nepřišel podívat, zda mi třeba není špatně, protože jindy už snídam vždy okolo 10 nejpozději. No, trapně jsem kolem nich proklouzla a otec si neodpustil poznámku, "že si mysleli, že jsem tam dole umřela.".. no, takže kdby opravdu tak asi budo čekat, až začnu smrdět. Jela jsem za Miškou, prošly jsme se asi tak 3 míle jen tak okolo baráku, po stezce a nakonec jsme si samozřejmě daly muffin a ještě jely do dunkina, kde nejenže neměl ten ind u pokladny mashmallowsh, udělal mi nejhnusnější kafe světa a pak nás ještě obvinil, že jsme mu ukradli pytlík kafe. No neber to. Jela jsem domu, protože v 6 hodin se mělo večeřet.
V americe se totiž večeří slavnostně až 25. rodina přijde, předají se dárky mezi dospěláky a vaří se. Oblíkla jsem se, nasadila fake face anakonec jsem vyšla nahoru. Děti se z mých dárků moc radovaly, jelikož to byly přesně ty maličkosti, co nedostali ale chtěli je (přečetla jsem si jejich Santa listy) tak mi to zlepšilo náladu. Rodiče mi nakonec dali 50 dolarů do Sephory a kalendář Walking dead. Docela mně pořešilo, když už nic velkého tak alespoň očividně občas poslouchali, co mám ráda. A nejbíc mně překvapila babi, ta mi dala 50 dolarů VISA kartu a ještě krásnou kočičku jako talisman. Babičky jsou asi fakt nejlepší. Tak jsme s rodinou usedli ke stolu. Bramborový salát z CZ, Yorkshire pudding, šílené množství jídla, mushroom pie, roastbeef jako maso, omáčka, hrášek a podobně, vše se tradičně jako u amerického správného stolu posílalo dokola. Moje rodina uplně jiná, protože bylo všude příbuzní. Nějak jsme ro snědli, dali si výborný desert a začali jsme rozebírat vánoce v CZ, vyprávěli jsme si vtipné historky a zbytek večera skvělý. Odešla rodina, popřáli jsme si hezké svátky a my jsme pak ještě s HM asi půl hodiny uklízely to šílené nádobí, stůl a dávaly ty hromady jídla do plastových krabiček. Pak jsem šla už spát.

Pátek už klasika, rodina chování zpět v normálu, otec klasika blbé poznámky na všechny strany a nejhorší asi když jsem se ptala, zda můžu jet autem do Chantilly což je 20 mil od nás. Nakonec mi povolení udělil, tak jsme s Miškou vyrazily na tzv. Mt.Vernon trail, která vede okolo Potomacu v DC a je tam krásně vidět vše v okolí. V Chanilly klasika party, super makeup, šly jsme do Restonu do baru kde jsme se potkali s dalšíma kamarádama a nakonec jeli pak zpět na barák a tam pokračovali party ve vířivce do 3 do rána.

V sobotu brunch, pěkně slanina. Já jsem si slaninu dala po půl roce tady a musím říct, že to je uplně jiné než ta česká. Naprosto bez chuti, ani ne slaná, ani ne sladká, už chápu proč to dávají na palačinky :) Miška musela pracovat večer v 6 hodin, stejně jako já tak jsme se šly ejště na chvilku projít. Takové docela depresivní sousedství, baráky všechny tak u 60. let, klasika satelitní městečko kde kromě těch baráků nic jiného není. Cesta z Chantilly je strašná nuda, pomalu jako jet metrem. Pořád jen rovně po state 50 pět mil, odbočka doleva, I66 zase rovně 20 mil a už jsme byly u Mišky. Já jsem objevila kouzlo tempomatu a tak jsem si to nastavila a tak jsem celou dobu leda tak držela jednou rukou volant... to jsem zlenivěla :D Zašly jsme do Starbucks a jela jsem dom.

No šíleně mě totálně nasral otec sotva jsem vkročila do baráku. Měla jsem hlídat od 6 do 11 a proto jsem tak pospíchala domu. Hne dmezi dveřma mi oznámil, že nikam nejdou, protože je matka nemocná a tak mym ukolem je dnes udělat večeři a vysprchovat děti. Sám si večeři objednal a dětem, které chtěli večeři objednat taky odpověděl, že od toho jsem tam já abych jim večeři udělala. Moment zkázy však nadešel v momentě, kdy ke mně otec přišel a začal mi povídat, že teda dnes ta výplata. Správně by mi ji měl dávat už v pátek, jak jsme se domluvili, nicméně on mi jí hází někdy před dveře, někdy na postel a cca 2 měsíce mi ji už nedal do ruky. Otočil se na mně a povídá svým OMG, že si je téměř jistý, že mi už tento týden platil. Tak na něj valím oči. Všehcny moje holky okolo dostaly k vánocům od rodin velké dárky nebo minimálně 200 dolarů navíc! A on si ještě troufne mi říct, že mi UŽ PLATIL?! A ŽE MI NEZAPLATÍ, PROTOŽE MÁ POCIT, ŽE UŽ MI TO DAL?! No to mně už málem vezli a ještě, že jsem v ruce držela zrovna talíř a ne sekáček, protože to bych už psala asi z vězení. At si to píše do blbníčku, zkurv..... Kdyby mi to dáva do ruky tak si to pamatuje, že mi ještě neplatil výplatu. To, co mi patří. No konečná..

Takže já šla spát totálně nasraná. Je to tady opravdu jen o lidech, o ničem jiném. On se ke mně chová jak k největší služce, všecko dělám špatně, všechno je moje práce a ještě si jim dovoluju opoužívat auto. No, pro dnešek asi stačí a začnu psát víc, snad příští článek užo tom co jsem viděla  ane o téhle mojí vadné rodine, co chodí na terapii.